Tak jsem tady zas... vlastně poprvé.

16. října 2016 v 19:42 | Akiko |  Akiko
... aneb ráda vás poznávám, milí čtenáři!
Abych se představila, vystupuji pod pseudonymem Akiko. Zde se trošku pozastavím a vysvětlím vám etymologii tohoto jména. Akiko (v mém podání psáno hiraganou, protože zatím jinou řadu neumím :D - jinak je samozřejmostí kanji) je jméno japonského původu a vychází ze slov aki - čistá, zářivá, podzimní a ko - dítko.

(Počátek odpovědi: Proč máš tak divnou přezdívku?)
Jsem sedmnáctiletá studentka gymnázia ze samého konce Čech, kde se česká kultura prolíná již po staletí s německou, a v posledních třiceti (né-li více) letech s vietnamskými obyvateli a jejich všudypřítomností. Někteří již možná tuší...
Pro můj malý vzrůst o 157 centimetrech, vyšší polohu hlasu a drobnou postavu mě mnozí z okolí považují za stále nedozrálého prcka, kterému se všichni smějí, když chce v učebně zavřít velká okna a musí si brát židli, a i tak stojí na špičkách. Nicméně, na tento názor si začínám zvykat, neboť jsem pochopila, že se nic už asi nějak zvlášť nezmění. :-)

Jsem milovníkem přírody, ačkoliv ji nenavštěvuji tolik, jak bych chtěla. Podzimní barvy, slunce a krajina ve mě vyvolávají harmonické pocity a znuděné a pesimistické nálady lidí, kteří nadávají na každý vichr a kapku deště, která dopadne do jejich unavených očí, mě nakopávají k tomu jej obdivovat o to více. Zato nesnáším léto - parná horka, výheň, pocení, krátké a velmi vyzívavé oblečení (protože prostě není možnost si vzít svetr a nevypadat jako blázen).
Nejsem prototypem společenského dandyho, který vás jako první osloví, bude s vámi chodit na večírky a zpřístupní vám veškeré své názory. Přesto si myslím, že pokud bychom sdíleli nějaké společné zájmy, bylo by se o čem bavit. Jsem věčnou obdivovatelkou psychologie a především té vývojové, která mi přijde vůbec nejdůležitější. Dříve jsem si myslela, že je to přesně to, co bych chtěla dělat, ale brzy jsem zjistila, že mě to tolik vnitřně nenaplňuje.
Dále se zajímám o češtinu jako takovou, o veškerá její kouzla, která mnohým pozorovatelům jsou naprostou záhadou. A samozřejmě literatura. Vášnivá čtenářka dekadentní a symbolistické literatury, která je tak mravně zvrhlá, až sama o sobě občas pochybuji.
V mém životě hraje v posledním půlroce poměrně významnou roli japonština. Snažím se číst literaturu, ze které bych mohla čerpat informace pro budoucí studium, učím se (pomaličku, ale jistě) japonské písmo a v neposlední řadě sleduji anime, ale nejsem žádným znalcem. Odmalička mám jistou slabost pro Dálný východ a zájem o Japonsko, zemičku Wa, která je vzrůstem malá, zato duchem dokáže předčít celou evropskou kulturu - se zdál poměrně dobrým směrem, kterým bych se chtěla někdy (jojo, asi tak za rok a půl) vydat.
(Konec odpovědi na otázku: Proč máš tak divnou přezdívku?)

Každý z nás má život jiný. Někdo si nestěžuje, i když má důvod a někdo si stěžuje, i přestože důvod není. Blog píšu pro sebe a pro pár lidí, kteří se ztotožní alespoň s některými věcmi, o kterých budu psát. Nemyslím si, že vás zaujmu natolik, abyste komentovali a přispívali do debat, ale ráda bych, aby se tento blog stal místem, který bude příjemným a odpočinkovým, kdy na byť minutový okamžik vypnete od řešení rutinních záležitostí a budete se jen kochat starostmi nějaké puberťačky a jejími úvahami o současném světě.

A motivační citát na závěr? :)

"Ztraceno je jen to, čeho se sami vzdáme."

Lessing

Vaše Akiko

 

Kam dál

Reklama