Proč nerada píšu úvodní články

2. března 2017 v 20:10 | Akiko |  Akiko
Když jsem si před lety zakládala svůj první blog, měla jsem s ním velké plány a naivně jsem byla přesvědčená o jeho nesmrtelnosti. Doufala jsem v jeho neporazitelnost na úrovni návštěvnosti a množství přidaných článků a komentářů. Každým dalším blogem se má očekávání ztenčovala na pouhou vzpomínku jeho existence a na několik měsíců jsem své touhy ve psaní a pročítání dalších blogů z řady "Spřátelených" omezila a nastavila jejich obnovu na neurčito.
Každá historka má svou pointu a ponaučení.
Tedy, neuvědomovala jsem si důsledky svého rozhodnutí. Vlivem všech možných i nemožných věcí, které mě za tu dobu potkaly, jsem dospěla k závěru, že se ke psaní vrátím.
Nyní nemám žádná očekávání. Neumím lákat čtenáře na své psaní formou populistických myšlenek, ani v sobě nemám stopy po ochotě s někým manipulovat. Necítím se odlišná od ostatních svých vrstevníků, ale přesto vím, že jsem. Proto záleží pouze na vás a vašem čase a chuti, zda se vám zrovna má slova vryjí pod kůži, nebo zda se urychleně budete chtít dostat z této časové propasti. :)

Abych na první pokus nevyčerpala limit možných slov (a taky protože mám dnes hravou náladu), pokusím se vám své úmysly s blogem nastínit pomocí dvou kratičkých, nijak složitých, hádanek. Smějící se
Kdo z vás je obě uhádne, je pašák!


  1. První téma - Můj předmět myšlení je úchvatná země, která si získala svými elektrotechnickými podniky celý svět - např. Sony. Již od starověku nese přízvisko "země vycházejícího slunce," které pramení z kultu bohyně Amaterasu. Jejich nobelovou cenou (EDIT 5.3.2017 - Nobelovu cenu nezískal/odmítl, zato má mnoha dalších ocenění - např. Kafkovu cenu za literaturu) oceněný spisovatel, křestním jménem Haruki, patří mezi nejčtenější spisovatelé světa nejméně posledních 10 let. O jakou zemi se jedná?
  2. Druhé téma - Jsem jazyk. Ne ten, který si každý pečlivě uschovává ve svých ústech, nýbrž ten, díky němuž hovoří něco okolo 10 000 000 lidí v Evropě. Můj jazykový bráška mě nemá příliš v lásce kvůli historickým sporům, ale bývaly časy, kdy jsme nemohli existovat jeden bez druhého. Dnes si k sobě znovu hledáme cestu. V konkurenci se svým velkým bráchou, jsem jen středoevropské nemluvně. Ještě před pár lety mnou mluvil jeden slavný dramatik, spisovatel a hlavně dítě čistých úmyslů. Jeho slova byla mnohými zneužita a dnes jeho jméno nese pražské letiště. Kdopak jsem?
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama