Zrnko světla v moři tmy

5. března 2017 v 20:28 | Akiko |  Bezvýznamno
Jaro za okny se pomaličku souká ze svého zimního kabátce a sluníčko zahájilo hřejivou obnovu přírody.
Miluji začátky jara! Včerejší sobotní odpoledne bylo jejich ukázkovým příkladem. Sice jsme vyklízeli přízemí v babiččině domě celý den, ale zato jsme byli, jak se patří, na čerstvém vzduchu. Víkendy mi v posledních měsících utíkají čím dál tím rychleji. Jejich tempo je bez diskuze ovlivněno mnohými faktory, jako je téměř chronická únava z rodinných záležitostí, denní vyčerpanost ze školních povinností, které někdy nemají konce (ač se jim stejně už tolik nevěnuji), blížící se maturita mého přítele, které povede k ročnímu odloučení, a nekonečné čekaní na to, až "to bude zase dobré." Když máte za sebou pak takové utahané týdny, sobota s nedělí splynou v několik málo hodin opravdu prožitého odpočinku a potom znovu, hurá, do školy a do rutiny.
V oné rutině se však snažím dělat nějaké změny. Pravidelně docházím na hodiny jógy, kde jsem schopná se dostat i do hypnagogických stavů počáteční fáze spánku. Každý den se snažím dělat něco pro svou, řekněme, jazykovou obratnost. Učím se po malých dávkách francouzsky - zhruba před 14 dny jsem si koupila takového malého, působivého Jazykového průvodce pro přežití ve Francii (a nejen kvůli tomu tučňákovi ve stylových slunečních brýlích na obálce. Úžasný) Skvěle mi v učení pomáhá Duolingo. První taková základna, kde se snažím uchytit. Další mou aktivitou je stálé sledování TEDových přednášek, abych nezlenivěla v angličtině, a které vřele doporučuji, pokud nejste ještě zainteresovaní. V neposlední řadě se učím hiraganu k příjímacím zkouškám na japanistiku.
Zde se trochu pozastavím.



Každý z mého okolí, opravdu bez výjimky, mi slušnou i méně přijatelnou formou naznačuje, že jít studovat japonštinu je tak trochu (tak trochu dost) risk a řada z nich mě od toho výslovně odrazuje. Nejde o to, zda je japonština složitá a kolik času učení si vyžaduje (nemluvě o volném čase), ani o to, že se japonsky domluvíte jen a pouze v Japonsku a že je daleko lepší studovat psychologii, právo a nebo, v tom nejlepším případě, technické vědy, ale, že žádné uplatnění z toho neplyne. Můj zájem o japonštinu nepramení z žádného anime ani mangy, samotná Východní Asie na mě od mého raného dětství intenzivně působí, protože jsem malovala obrázky o čínské zdi a žasla nad tím, jaká auta Japonci dokáží vyrábět. Později jsem začala obdivovat jejich smysl pro kultivovanost a řád, neboť mám v sobě velké tendence perfekcionisty a mívám na sebe někdy až nadlidské nároky, z čehož jsem často obviňována, neboť opomíjím v duchu dokonalosti i své zdraví. Nyní čtu různé knihy o japonské historii, literatuře, ale také o mentalitě Japonců a jazyku. Celý tento nipponský národ je pro mě neskutečně inspirativní. Ráda bych japanistiku studovala společně s Českým jazykem, abych poté mohla najít lepší uplatnění. S tím, že bych ráda uměla jazyků více, neboť v tom spatřuji nějaký svůj hlubší smysl života. A s jistou dávkou své umíněnosti vím, že snaha odradit mě od něčeho takového, je ztrátou času pro každého, kdo se o to pokusí.

Nedávno jsem četla velmi hezký článek o znalosti více jazyků, než je jen ten mateřský a případně angličtiny. Tímto bych chtěla motivovat každého, kdo se samostudiu jazyků vyhýbá. Mnohojazyčnost má svůj významný vliv na naši neurologii mozku. Ve vší míře zvyšuje inteligenci a především zaměstnává různé druhy paměti. Z toho více filosofického hlediska je významná pro vlastní porozumění světu okolo nás. Abychom pochopili různé kultury a národy, je znalost rodného jazyka právě oním know how. Můžeme tak najít své místo ve světě a poznat sebe samu. To považuji za velmi důležitou součást života. :)

Jsem si vědoma toho, že na vás takhle mohu působit velmi ambiciózně, ale, abych pravdu řekla, mé ambice jsou omezené na můj vnitřní svět. Nejsem žádný společenský tvoreček, se kterým byste vysedávali po večerech v klubech. Z důvodu dřívější šikany ve školním prostředí se straním lidí a těším se, až budu moci odejít na vysokou. Bohužel, mě čeká ještě zbytek třetího ročníku a poté ten poslední - čtvrtý. A maturita. Pro spoustu lidí jsem podivínka, jež je naprosto nepochopitelná a nedostatečně zajímavá na to, abyste s ní navázali nějaký kontakt.
Tedy, jsem velmi uzavřená a psychologickou analýzou lze vyvodit, že je to hlavním důvodem existence tohoto blogu.

Abych ovšem nebyla tak skeptická, všechno má svůj rub a líc. Každá karta má svou druhou stranu, která, byť nepatrně, se v něčem odlišuje. Závěrem bych ráda citovala jednoho z nejvíce citovaných osobností na světě vůbec - Oscara Wilda. V optimismu se zkrátka skrývá jedinečné kouzlo, které za vidiny lepšího života potlačuje přítomnost skutečnosti. Nic na světě není tak silné jako víra...

"Všichni se sice nalézáme ve škarpě, ale někteří z nás se dívají ke hvězdám"
- Oscar Wilde


 


Komentáře

1 Wolf_Ranger Wolf_Ranger | Web | 7. března 2017 v 23:46 | Reagovat

Moc hezké :)
Jaro je krásné. Je nádherné stát na slunci a den za dnem pozorovat jak pučí a rostou listy na stromech a keřech. Jak se zeleň probouzí.
Umět více jazyků je neuvěřitelná výhoda a lidé kteří umí ovládat dva a více jazyků(mateřský nepočítaje) si zasluhují obdiv a úctu. Já jsem se, jako další jazyk, začal "učit" španělštinu a časem se chci podívat na ruštinu. Též jsem se chtěl naučit japonsky, jen jejich systém a počet znaků mne od toho odradil. Nicméně stále mám v plánu, časem se podívat alespoň na gramatiku mluveného slova. (skladbu věty, slovíčka a fráze a tak nějak to co zrovna půjde okolo :) ) Příjde mi to velmi zajímavé.

Přeji hodně štěstí a dlouhotrvající nadšení pro jazyky a jejich učení se :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama